Milí čtenáři, mám pro vás k zamyšlení nový životní příběh z mé praxe…
Spolužáci z vysoké školy se spolu před pěti lety vzali a mají dvě malé krásné děti. Manželka nedávno oznámila manželovi, že se chce rozvést, že k němu nic necítí. Vedle toho navrhla, že byt zůstane po rozvodu jejich ve spoluvlastnictví (je na něj přece společná vysoká hypotéka) a po rozvodu budou mít k dětem střídavou péči s tím, že jeden týden bude v bytě bydlet ona a druhý on.
Avšak, manžel se rozvádět nechce a chce bojovat o manželství. Ona však k němu cítí odpor. Má tento boj o manželství smysl?
Pokud se nejedná o tzv. nesporný rozvod, kdy se manželé společně na všem dohodnou, sdílení jednoho bytu mi přijde přinejmenším „zvláštní“.
.
To po týdnu bude manžel uléhat do postele, kde ještě včera ležela jeho bývala žena a třeba ani ne sama? Z lednice si vezme mléko a sýr, co manželka nechala a pak jí za to zaplatí 100 korun? Ponožky a trenky bude prát na oplátku bývalá manželka, když jí je nechá manžel v pračce a koš na prádlo bude plný? A kdo bude platit elektřinu? Atd… Hlavní je, že na děti to bude mít pozitivní vliv, že ano! Nic nepoznají … Já být dítě, tak bych to poznal!
Manželství a rodina jsou svaté, nejedná se o rutinu a stojí za to se snažit je udržovat každý den. Někdy stačí málo, jen to „málo“ zkusit.
www.iadvokacie.cz
